Dnešního rána jsem se za zvuku zvonů vydal do kostela u Jákobova žebříku (Praha-Kobylisy). Kázání faráře Jiřího Hoblíka vycházelo z textu poslední knihy bible – Zjevení sv. Jana. Jednalo se o pasáž ve které mluví Duch k církvi ve Smyrně. Devátý verš začíná slovy: „Znám tvé skutky, i soužení a chudobu (ale jsi bohatý).“ Křesťané ve Smyrně byli sice nuzní, ale přitom byli bohatí jinak. Podle tohoto textu existují minimálně dva druhy bohatství. Evangelický farář Hoblík je označil jako „vnitřní“ a „vnější“ bohatství.
Nejprve je důležité že si Bůh všímá naší životní situace. To jde proti duchu dnešní doby. Solidárnost, soucit a empatie jsou vlastnosti, které se dnes moc nenosí.. Ačkoli právě ony posouvají každou společnost na vyšší level. Za druhé z tohoto textu vyplývá, že je více druhů bohatství. Jmění v korunách, eurech, dolarech, či ve zlatě není jediná hodnota našeho pozemského života (i když se nám to tržně-militantní společnost snaží podsouvat). Člověk který vás míjí v nablýskané káře může být na tom z obecného lidského hlediska mnohem hůř, než vy, kteří vlastníte pouze jízdní kolo a průkazku na MHD.
Toto vnitřní bohatství o kterém zde mluvím se netýká pouze „věřících“. Vážím si všech lidí, kteří dovedou reálně pomoci. Všech, kteří neubližují, ale pomáhají. Pomáhají nepodmíněně. Nečekají materiální prospěch za svoji službu. Jednají podle „vyšších“ etických pravidel. Jedno z těch pravidel je toto: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte i vy s nimi.“ (Lukášovo evangelium 6. kap.). „Buďte milosrdní, neodsuzujte druhé, odpouštějte“ – k takovému jednání vyzývá své posluchače Ježíš ve svém Kázání na hoře (6. kapitola Lukášova evangelia).
Neselhala právě v tomto bodě evropská kultura v období druhé světové války? A neselhává opět zase teď, když jsou staří a nemocní odsouváni jako „nedůležití pro říši“ na okraj společnosti? Nemají manažeři firem neoficiálně doporučeno přijímat pouze zaměstance do jisté věkové hranice? Nerozloučí se firma po nějaké době se zaměstnancem, který je často nemocný? Důvod se vždy najde… Nestávají se z manažerů čím dál více dozorci? I Třetí říše se řídila přísně ekonomickými pravidly, když třídila nakradené věci nevinných zavražděných.. Nacisté měli sice svá etická pravidla, ale byla nastavená tak, aby to vedlo pouze k jejich prospěchu. A jaká etická pravidla uznáváme my? A kam nás dovedou?
