První den nového roku je jako nový list knihy našeho života. Začínáme opět od nuly? To asi ne. I když by možná bylo krásné smazat to špatné, co si na nás druzí pamatují a taky to zlé, co si na druhé pamatujem my. Vzájemně si odpustit. A odpustit sami sobě. Prominout si, co jsme tak moc chtěli, ale co jsme minulý rok nestihli. Starý rok skončil a hle je tu nové číslo s nulou na konci. S dvacítkou na konci i na začátku. Rok twenty twenty. Dvacátý rok dvacátéhoprvního století. Jaký tedy bude? Je už vše dáno, nebo jej můžeme malinko ovlivnit i my? Já doufám že můžeme. Pořád si můžeme pomáhat, nenávidět i milovat. Stěžovat si i děkovat. Za dobré i za zlé. Neboť je psáno: „Milujícím Boha napomáhá všechno k dobrému.“ Volba je na nás. Můžeme milovat nebo nenávidět a pořád si stěžovat. Můžeme hledat světlo, nebo se schovávat ve tmě. Protože je taky psáno: „Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.“ (První epištola apoštola Jana, 3. kapitola).