Toto léto jsem po několikaleté covidové pauze navštívil bohoslužby IBCP (mezinárodní babtistické bohoslužby v Praze). Konají se v malém sále v prostorách BJB na Náměstí Jiřího z Poděbrad (vchod vedle zastávky tramvaje a pak přes dvorek v prvním patře). Lidé v BJB jsou většinou milí a přívětiví, ale v IBCP je ten pocit ještě umocněnější. Navštěvuji je už několik let a za tu dobu se tam vystřídalo několik kazatelů. Při mé poslední návštěvě byl probírán text z 1. dopisu apoštola Pavla do Tesaloniky.
Osobně nepreferuji, když se probírá dlouhý text a pak po větách kazatel vysvětluje význam toho textu. To je možná vhodné pro malou domácí skupinku, kde se mohou zapojit ostatní. Pokud ale nějakou velkou pasáž probírá jeden člověk, může to snadno sklouznout k únavnému stereotypu. V takovém případě přestávám vnímat mluvené slovo a znovu si pročítám probíraný biblický text. V textu 5. kapitoly 1. dopisu do Tesaloniky na mě „vyskočily“ tyto tři verše:
Vždycky se radujte. Neustále se modlete. Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši.
(1Te 5: 16-18, překlad Bible21)
Hlučínská štěrkovna (foto Petr Flíček, 2022)
1) Vždycky se radujte
Tady bych zdůraznil to slovo „vždycky“. Asi před patnácti lety jsem v Praze chodil v období tří let na bohoslužby do CB v Dejvicích a tam se na Nový rok rozdávaly veršíky. Sestry je nosily na talíři jako chlebíčky. Bylo to napínavé, bylo jich hodně a byly otočeny tím biblickým citátem dolů. Asi v roce 2005 jsem si vytáhl verš:
Radujte se v Pánu vždycky; opět pravím, radujte se. (Flp 4: 4, Bible Kralická)
Na první pohled to vypadá strašně dobře. Až později mi došlo, že jsem dostal docela těžký úkol. Není problém se radovat občas, když se nám něco podaří. Mnohem těžší je udržet si ten radostný pohled na svět konstatntně. Vlastně to vypadá jako zcela nereálný úkol. Jak jde život, tak nám osud a nebo vyšší sféry přihrávají různé situace. Stačí malá nepozornost a zapomenete v hospodě nějakou důležitou věc… V mém případě to byla zrcadlovka. Nechal jsem ji na věšáku v hospodě U Rudolfina. Uvědomil jsem si to až doma, kolem půlnoci. Hospoda už byla zavřená. A v té chvíli jsem si vzpoměl na ten verš (byl myslím leden, a ten verš jsem si vytáhl asi před měsícem). Tak jsem se přinutil a Bohu děkoval i za tu situaci. Děkoval jsem mu za to, že se to stalo a že očekávám, že se v té situaci oslaví. Takže jsem hned ráno, když otevřeli, naběhl do té hospody a pan vrchní mi k mé velké radosti nabídl nejen ten můj fotoaparát, ale i nějaký cizí mobilní telefon (který jsem samozřejmě odmítl). A přicházely další situace.. Ale asi jsem se v nich až tak dobře neosvědčil, protože jsem si přesně tento verš vytáhl i na Nový rok 2007. Prostě jsem si tu lekci potřeboval ještě trochu připomenout. A jak to se mnou vypadá dnes? Ano, určitě si občas zanadávám, ale vzápětí si vzpomenu, že z krizové situace vede i cesta radosti… A stane se malý zázrak. Z minus se stane plus. Jako když otočím vypínačem. Už neberu to zlé jako definitivní. Jak napsal apoštol Pavel v jiném svém dopise: Milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému. (Řím.8:28)
2) Neustále se modlete
Co je to modlitba? Rozhovor s Bohem? Co je to rozhovor? Monolog nebo dialog? Podle mě by to tedy nemělo být nějaké brebentění, či přeříkávání, ale mělo by to být hodně o ztišení se a naslouchání. Tedy něco, co dnes nazýváme meditací, která předpokládá jakousi izolaci (nikoli ale doslovnou, spíše mentální). Jde o jakési vyladění našeho osobního rádia na „Boží vlnu“. A nebo nastavení našeho vnitřního počítače na wifi našeho Nebeského otce. Být s ním v kontaktu. Být připojen. Být neustále „onlajn“. Je to zdarma a je to pro všechny. Tak proč čekat jen na neděli, kdy se „napíchneme“ při bohoslužbách na „Boží ethernet“, stáhnem nějaké „Boží data“, jež nám musí vydržet do dalšího downloadu? Možná jste nevěděli, že existuje něco jako „Boží hotspot“. Boží hotspot je Boží syn. Přišel na Zemi, aby hledal ty, kteří jsou ztraceni (ty kteří jsou offline). A nabídl jim připojení na „cloudové služby“ svého nebeského Otce. Proto Ježíš řekl: „Kdo vidí mne, vidí mého Otce.“ Poslední kniha Bible, kniha Zjevení obsahuje zprávu o velkém utrpení, která přijdou na naši civilizaci (a my vidíme, že se to děje i v naší generaci). Kniha Zjevení tím ale nekončí. Končí velkým pozváním: „Duch a Nevěsta říkají: „Přijď!“ Kdo slyší, ať také řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať zdarma nabere vodu života. (Zj 22: 17, překlad Bible21)
3) Za všech okolností buďte vděční
Toto je syntéza (spojení) dvou předchozích bodů. Udržet si radostný pohled na svět a ten nechat projevit v modlitbě (vděčném postoji k Bohu). Nacházet dobré i tam, kde to vůbec není vidět. Umět přijmout něco, co vypadá jako negativum, něco, co nás prvoplánově znepokojuje a rozčiluje a nechat Boha udělat to „kouzlo“. Jako když Ježíš proměnil vodu ve víno, tak nechat proměnit ty věci kolem nás, z toho co nás drtí na něco, co nás kultivuje a povznáší. Není asi problém, když nás něco rozčílí nebo znepokojí. Problém je, když si to necháme přerůst přes hlavu. Proto asi napsal apoštol Pavel efezským křesťanům aby krotili svůj hněv. Napsal: „Hněváte-li se, nehřešte;“ zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. Nedávejte místo ďáblu. (Ef 4: 26-27, překlad Bible21)
Asi před dvěma lety jsem měl zánět v jednom zubu. Bolela mě kvůli tomu celá čelist. Bylo to v době covidu a moje zubařka mě měla přijmout v pondělí, ale byla sobota a ten zánět už mě trápil několik dní. Potlačoval jsem jej ibalginem a kloktáním studené vody. Bolest byla vytrvalá a chvílemi hodně silná. Když jsem si vzal trochu vody, tak to na chvilku povolilo. A v takovém stavu jsem si vyjel v sobotu ráno na kole k vodě na hlučínskou štěrkovnu (mám to na kole z bytu mých rodičů asi 40 minut). Když jsem dojel na pláž, bolest jsem trochu ztišil tím, ze jsem si trochu vykloktal vodou z lahve. Na pláži (FKK) kromě mě byl jen jeden pán, dost daleko ode mě. Měl jsem tedy skoro celou pláž pro sebe a tak jsem se vysvlékl a vešel do vody a napůl ponořen jsem Bohu poděkoval. Bylo tam nádherně. Nic jsem neříkal, ale uvnitř jsem si pomyslel, že jsem Bohu za vše vděčný i přes tu akutní bolest zubů. Jsem rád za to že tu jsem a za tu nádheru kolem. A pak jsem pocítil odpověď. Pocítil jsem, že si tohoto mého postoje Bůh moc považuje. A když jsem vyšel na břeh, měl jsem v části té FKK pláže, kde nikdo nebyl, moc krásnou chvíli v Boží přítomnosti. Jako by mě na chvíli můj nebeský Otec na chvíli pozval k sobě a naslouchal mi (více než kdy jindy). Jako když nejvyšší židovský velekněz vstoupil jednou za rok do nejvnitřnějšího stánku Hospodinovy svatyně. Takových chvílí jsem v životě zažil jen několik. A tato začala bolestí zubů…
A nakonec ještě zopakuji ten Pavlův citát. Tentokrát v překladu bratří z Ivančic a z Kralic:
Vždycky se radujte. Bez přestání se modlte. Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši, aby se tak dálo od vás. (1Te 5: 16-18, Bible Kralická)