Prý je těžké se propracovat přes tu hranici, kdy se člověk jen trápí. Přemýšlím o tom co Vlastu na golfu tak přitahuje. Možná jej přitahují ty výjimečné chvíle, kdy se člověk stává součástí něčeho většího a trasa golfového míčku je transcendentálně neskutečná…
Každý potřebujeme alespoň občas prožívat takovéhle chvíle. A každý je prožíváme po svém.
Dnes jsem si v Kobylisích, při cestě z práce v krásném podvečeru nemohl nevšimnout pána středního věku, který si to přede mnou prošustil v blýskavě modrém maserati a jeho motor zněl jeko barokní žesťový nástroj. Ještě v dálce bylo slyšet jeho bublání.. Ano, ano.. každý jsme po svém výjimeční.