Reklama
 
Blog | Petr Flíček

Zmizelý Airbus (úvaha)

Minulý týden, v pátek nad ránem jsem přemýšlel o letecké tragédii letadla Airbus společnosti Air France. Spontánně se mi vybavila situace na palubě letadla těsně před katastrofou.

Měl jsem pocit, že vnímám atmosféru na palubě toho zříceného latadla a když jsem se z toho polospánku probral, zůstalo mi v hlavě slovo "nedorozumění". Vykládám si to tak, že na palubě došlo k nějaké explozi, způsobené někým na palubě, ale nebyla to plánovaná teroristická akce. Došlo k ní kvůli nějakému nedorozumění.

Třeba tak, že člověk který nálož odpálil dostal chybný signál. Mohl to být únosce, amatér. Ale mohla to být také časovaná nálož v zavazadlovém prostoru letadla.

Jak to bylo doopravdy? Obávám se, že i když vyšetřovatelé najdou černou skříňku, tak se plné pravdy nedoberou.

Jaké si z toho vzít poučení? Napadá mě jedno biblické přísloví: Kdo s čím zachází, od toho také schází. Tomu, kdo cestuje po moři, hrozí utonutí.. (Kniha Kazatel – volně parafrázováno.) Vím, že to zní banálně, ale jistá moudrost v tom je.

Moře má v bibli více významů. Symbolizuje vzdálení se od Boha a také tento povrchní konzumní svět. Kdo se tímto světem nechá příliš okouzlit, může se v něm ztratit stejně jako obří letadlo společnosti Air France. 

Doplnění po přečtení připomínek k článku:
Uvedené přísloví jsem v žádném případě neuváděl v souvislosti s nějakým hodnocením viny zahynulých cestujících. Jakékoliv hodnocení jejich viny mi připadá absurdní. Uvedené přísloví chápu pouze jako banální konstatování, že cestuje-li někdo často letadlem, je pravděpodobné, že se někdy může stát obětí leteckého neštěstí. Ale úplně stejné je to s cestováním autem, na motocyklu, na kole… Člověk se občas nějaké nehodě nevyhne. Může se snažit jí vyhnout, ale stoprocentní jistotu nemůže mít nikdy. Takže se musí smířit s konstatováním, že cestuje-li někdy (například) po moři, může utonout. Nemá smysl se tím stresovat. Ale za rozumné považuju se zamyslet nad tím, že náš život někdy skončí. Ale to by mohl být začátek jiné úvahy…

A ještě k té hypotéze příčiny neštěstí. Je to jen má hypotéza, moje tušení. Měl jsem potřebu se o ni podělit a děkuju za vaše názory. (Pro i proti.) V rozhodnutí zveřejnit svou doměnku mě podpořily některé informace, třeba prohlášení francouzského ministra, že příčinou neštěstí mohl být teroristický čin a taky rozhovor s našim dopravním pilotem, ze kterého vyplývalo, že k neštěstí asi došlo náhle. Omlouvám se zvláště panu Dererovi, jemuž jsem svou (podle něj slaboduchou) úvahou, skazil zřejmě celý zbytek dne.. V práci musím myslet dosti racionálně (jako snad většina lidí), takže je pro mě ta možnost sdílení toho ranního zasnění jakousi kompenzací.. 

Reklama