Nemám chuť žít, řekla mi kamarádka, která se nedávno rozvedla a všechny její plány byly tytam… To mi připomělo jak jsem kdysi podlehl depresi z jevu Y2K. V roce 1999 toho byla plná média. Psali, že zkolabují počítačové sítě, protože roky počítají jen dvoumístně a poslední číslo, se kterým umí počítače pracovat je 99. Hrozili, že náš svět, jak jej známe, zanikne. Měl jsem vážné obavy z budoucnosti. Myslel jsem, že 1. ledna 2000 přijde katastrofa, která tu ještě nebyla. Tato moje černá obava se naštěstí nevyplnila.
Je nelehké žít s vědomím, že k jistému datu nastane konec světa. Člověk potřebuje nějaký cíl, za kterým by mohl směřovat své úsilí. Jinak je jako listí zmítané větrem. Nemá z ničeho radost, na nic se netěší. Po fyzické stránce je v pořádku, ale uvnitř něj to bublá a bouří. A ta bouře jej ničí. Špatnou situaci pak často přičítá sám sobě, své neschopnosti vyřešit to jinak. Je na sebe naštvaný. Pocit marnosti ovládne celou jeho bytost.
Je to však naprosto nepravdivý pohled. Protože celou tu dobu je úžasnou lidskou bytostí. Vím, je to můj subjektivní pohled založený na slovech Ježíše, který se narodil před dvěma tisíci lety v rodině chudého židovského tesaře. Ale proč se nad tím aspoň nezamyslet?
Ilja Repin – Vzkříšení Jairovy dcery
Ježíš navazoval na židovskou tradici. Židé čekali na mesiáše (osvoboditele). Nečekali ale, že se narodí do rodiny chudého tesaře. A dokonce i přes zázraky, které dělal před mnohými svědky, v něho nevěřili. On ale, navzdory tomu, své poslání naplnil. Svými slovy a činy, které vyvrcholily jeho dobrovolnou obětí a jeho vzkříšením. Boží vztah k nám dokládají tyto jeho slova, která zaznamenal jeho učedník Jan:
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Janovo evangelium, 3. kapitola, 16. verš).
A dochoval se nám i tento Ježíšův výrok: „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mě věří, nezůstal ve tmě.“ (Janovo evangelium, 12. kapitola)
Také já jsem mu uvěřil a přijal jsem Ježíše jako svého Pána (tedy jako autoritu) a Spasitele (uvěřil jsem, že jeho oběť se vztahuje i na mne). Bylo to už hodně dávno. Změnilo to můj život a považuju to za jedno z nejlepších rozhodnutí svého života. Lidé řeší velmi složitě bydlení v této dočasné formě života, ale to, kde a jak budou existovat po jeho skončení, je nezajímá. (Málo lidí ví, že součástí Božího plánu záchrany jejich duše je i příbytek v jiné dimenzi).
Chtěli byste to s Ježíšem zkusit a matou vás ty náboženské řeči kolem? Nerozumíte slangu věřících? Zkusím to tedy naformulovat jinak…
Jak začít? Jako v normálním vztahu. Oslovením. Mluvit s Ježíšem můžete kdekoli. Jeho mobilní síť má signál i v metru. Navíc k hovoru s ním nepotřebujete drahý přístroj. Vlastně nepotřebujete žádný přístroj. Možná vám to zpočátku bude připadat bláznivé, ale mluvte s ním nahlas. Z toho důvodu je dobré si najít nějaké místo, kde vás nikdo nebude rušit. Na procházce, uprostřed přírody, nebo když jste sami ve svém pokoji. Řekněte mu co prožíváte a poproste jej ať vám dá světlo na vaši cestu.
Pořiďte si bibli. Pro začátek stačí Nový zákon (obsahuje Ježíšův život – sepsaný čtyřmi autory – Matoušem, Markem, Lukášem a Janem, Knihu skutků, která popisuje příběhy apoštolů po Ježíšově vzkříšení a jeho vystoupení do nebe. Taky popisuje seslání Ducha svatého a jeho působení v prvotní církvi. A obsahuje taky dopisy apoštolů a knihu Janovo zjevení).
Doporučuji začít číst od Janova evangelia a nebo od Knihy skutků. Matoušovo evangelium (kterým Nový zákon začíná) je totiž náročnější, a tak si jej nechte radši na později. Nemusíte číst každou knihu od začátku do konce. Můžete číst klidně jen úryvky. Já čtu většinou ráno, v mysli se modlím ať mi dá Ježíš text pro ten den a se zavřenýma očima otevřu Nový zákon, položím prst na konkrétní místo a čtu. Většinou celou kapitolu, nebo i dvě další. A pak přemýšlím jaký kontext má to slovo s mým životem. Je dobré číst pravidelně, denně, nebo co druhý den. Také je dobré si najít během dne chvíli, kdy jste s Ježíšem sami a můžete mu říct co cítíte a co vás trápí.
Modlitba (rozhovor s Bohem) je jako dýchání, a čtení bible (Božího slova) je jako duchovní pokrm. Možná vám ale taková forma vztahu po čase přestane stačit. Pak je třeba si najít ve vašem okolí nějaké živé křesťanské společenství. Nikde to nebude dokonalé, protože kde jsou lidé, jsou i omyly a chyby, ale pokud budete upřímně hledat, tak věřím, že nějaké příjemné společenství najdete. Nemusí to být velká církev, nezáleží na tom, kde se schází, jestli ve středověkém kostele, nebo v místním kulturním domě. Ježíš slíbil, že tam kde se sejdou dva nebo tři v jeho jménu, bude on mezi nimi. A já mu to věřím. Nenechte se odradit. Kdo hledá, ten nalézá a kdo tluče, tomu bude otevřeno!