O hřivnách a Božím soudu malinko jinak..
První neděli minulého roku jsem navštívil bohoslužby malého společenství baptistů Na topolce (Praha Pankrác). Neobvyklé a osobní bylo už uspořádání místnosti, kde se konala bohoslužba. Místo na délku místnosti, byli účastníci rozesazeni v mírném půlkruhu do šířky a kazatel (a kazatelka) stáli uprostřed širší strany místnosti. Tématem kázání bylo Ježíšovo podobenství o hřivnách. Kazatelka Lydie hned z počátku připoměla jeho obvyklý výklad, což bývá důraz na osobní obdarování, která by si člověk neměl nechávat pro sebe a měl by se s nimi sdílet s ostatními a zapojovat se do života místní církve. Ona však tento příběh vyložila zcela odlišně.
Zaměřila se na vnímání hospodáře ze strany služebníků. První dva služebníci se svými hřivnami obchodovali a získali tím navíc stejnou částku, která jim byla svěřena. Za to je hospodář pochválil a svěřil jim další část svého velkého majetku. Do té doby vypadalo všechno ideálně. Ale když před svého pána předstoupil třetí služebník, kterému bylo svěřeno nejméně (ale na tu dobu slušný obnos, rovnající se zhruba tehdejšímu ročnímu platu), dostal příběh jiný směr. Třetí služebník začal ostrou kritikou svého pána. Obvinil jej z toho, že je přísný a sklízí, co nerozsíval a proto prý svoji hřivnu pro jistotu zakopal, aby se neztratila. To znamenalo, že ze své hřivny nevytěžil vůbec nic. Pán tedy vzal tu jeho jednu hřivnu a dal ji tomu služebníkovi, který jich měl deset. Toho líného služebníka pak nechal vyhodit ze svého domu. Kazatelka Lydie tady upozornila na jeho kritický pohled vůči svému pánu, kterého viděl v porovnání s dalšími služebníky dost odlišně… Tento jeho náhled jej natolik ochromil, že z obavy z tohoto „strašného“ pána, peníze radši bezpečně zakopal. Tím ale zásadně popřel důvod, z jakého mu byly peníze svěřeny. Zakopané peníze nebyly užitečné onomu služebníku, ale ani nikomu jinému, třeba na stavbu domu, nebo na nákup obilí. Tento kritický pohled se pak obrátil proti němu samému. Domnívám se, že si z toho můžeme vzít příklad taky pro naše životy. Jak se díváme my na svého Boha, takovým zrakem se pak Bůh bude dívat na nás. Jakou měrou měříme, takovou nám bude naměřeno. A jakým soudem soudíme, takovým soudem budeme souzeni i my sami.
Odkazy na biblické texty:
Podobenství o hřivnách (Matouš 25.14-30)
O soudu (Matouš 7.1-5)