Protože je v současné době (konec října 2020) česká státní správa zcela neschopná (šíření coronaviru umí omezovat jen tvrdými uzavírkami), rád bych se podělil o návrh který by mohl otevřít české základní školy bez roušek. Navzdory hysterickým mediálním výkřikům českého premiéra – multimiliardáře Andreje Babiše (seniora) se situace v české kotlině pomalu stabilizuje. Před dvěma týdny (cca 16.10.20) bylo reprodukční číslo 1,4. Minulý týden bylo setrvale 1,3 a včera (27.10.20) bylo podle seriózních webů jen 1,2. Až klesne pod 1, začne se uvažovat o opětovném otevření českých škol. Tohoto fenoménu se týká můj návrh. Otevřít školy? Určitě ano. Otázkou je ale jak.
1) doporučuji otevřít školy postupně.
2) pokud budou školy otevřeny, tak musí být zavedena taková opatření, že během vyučování nebudou nutné roušky (neustále nasazené).
3) obsah výuky musí být zredukován na nejnutnější předměty a doba výuky zkrácena.
4) stravování (svačiny a obědy) musí být ve zvláštním režimu.
1-2) Postupné otevírání základních škol
Nejprve by se do škol měly vrátit děti prvního stupně. Ale ne najednou, nejprve 1.-3. třídy. Ty by měly být rozděleny tak aby bylo v jedné třídě maximálně 12 dětí a aby seděly co nejdále od sebe. Učitel by měl odstup od žáků. První lavice by byla prázdná. Když by učitel procházel mezi žáky, nasadil by si respirátor (FFP3). Při výkladu by byl asi vhodný průhledný ochranný štít ale dle mého soudu by nemusel být povinný. Před vstupem do školy by se dětem, učitelům a všemu personálu měřila teplota. A každý žák by byl dotázán zda nemá kašel nebo ztrátu čichu. Všemu školnímu personálu by měl být proveden před opětovným otevřením škol test na přítomnost viru. Pak po 14 dnech znovu. Začátek vyučování by byl až v 9 hodin. Denní výuka by obsahovala pouze tři vyučovací hodiny. Pak by byl oběd po malých skupinách (cca 12 dětí). Výdej obědů by tedy trval delší dobu. Družiny by fungovaly, ale v mnohem menších skupinách. Problémoví žáci by museli být z hygienických důvodů separováni a měli by zvláštní dohled. Teplota by se žákům a učitelům měřila i při odchodu ze školy a žáci nebo učitelé s příznaky by byli ihned testováni rychlotestem nebo odesláni k otestování. Tento dohled by prováděl na každé škole odborník, vyškolený krajskou hygienou. Zde by mohla vypomoci armáda. V každém případě by to neměl být zaměstnanec školy.
Toto opatření bude po 14 dnech fungování vyhodnoceno a pokud počet nakažených neporoste, mohou se přidat další ročníky prvního stupně (4.-5. ročník). U těchto ročníků ale už je možné kombinovat i distanční formu studia. V praxi by to znamenalo s předstihem (aby se předešlo zmatkům) rozdělit žáky tříd na dvě poloviny, aby ve třídách bylo opět cca 12 žáků. Nejlépe by bylo asi rozdělit třídu podle abecedy (A-N a O-Z). Jedna polovina by měla studium prezenční (ve škole) a druhá polovina distanční (domácí). Domácí studenti by sledovali výuku přes kameru. Psali by si tedy zápis do sešitů souběžně se žáky ve třídě. Kamera by zabírala učitele a tabuli. Výuka by začínala až v 9 hodin a měla by jen tři vyučovací hodiny. Tomu by musel být přizpůsoben nový rozvrh. Žáci v živé (prezenční) a domácí výuce by se střídali po týdnu. Domácí úkoly a zápis v sešitech by učitelé kontrolovali jednou za týden. Své dotazy by žáci mohli klást vždy na konci vyučování přes chat (písemně, videem, nebo jen hlasem) a učitelé by na ně odpovídali tentýž den po vyučování (po obědě) buď v chatu (písemně, hlasem) nebo videem, které mohou zhlédnout žáci v jejich třídě, kteří mají přístup k třídnímu chatu. Tato forma je známá a vyzkoušená a používají ji firmy jako zákaznickou podporu. Školám by měly být pro tento účel dodány tablety, aby je mohly zapůjčit žákům, kterým tato technika chybí. V případě potřeby by byly dodány školám i tablety s datovou kartou (všichni žáci doma nemají wifi připojení).
Roušky by tedy žáci nosili pouze na chodbách a ve společných prostorách školy a po usednutí do lavice by je mohli odložit. Nasadili by si je při zkoušení u tabule. Učitel by si respirátor nasadil při zkoušení žáků a při procházení mezi lavicemi. O přestávkách mohou žáci na chodbu a toaletu ale pouze s rouškami a za přísného hyg. opatření (umývání rukou a pod.)
3) Redukce výuky
Výuka by musela být kvůli zdraví zredukována na max. 3 vyučovací hodiny denně. Učit by se měly hlavně jazyky a matematika. Ostatní předměty aspoň jednu hodinu týdně. A zbytek nechat na dobrovolném domácím samostudiu. Doporučoval bych jednu hodinu týdně věnovat prevenci zdraví. Tedy vysvětlit proč a jak se chránit před virovým onemocněním a jak zlepšovat svou imunitu. Učitel by se měl dětí ptát co jim vadí a pomáhat jim řešit problémy spojené se současnou virovou nákazou. Touto hodinou bych doporučil začít každý vyučovací týden. Druhý stupeň (6.-9. ročník) by měl ale plný počet předmětů (kvůli návaznosti na střední školy). Jen forma studia by se u druhého stupně změnila. Měli by denně alespoň 3 hodiny živého vyučování (sledovali by učitele přes kameru) a mohli odpovídat přes chatovací okno. Učitel by je mohl vyvolávat a oni odpovídali přes mikrofon, nebo poslali foto sešitu přes chat. Ty tři hodiny by se týkaly základních předmětů (jazyky a matematika). Ostatní předměty by byly aspoň jednou týdně. Jednou měsíčně by žáci chodili do školy psát písemné testy (také max. po 12 žácích najednou). Aby měli učitelé představu o znalostech žáků, jestli pochopili žáci látku a aby měli žáci motivaci k učení. Učitelé druhého stupně by mohli výuku vést i z domu, pokud k tomu budou mít podmínky (stačí kvalitní kamera a kvalitní připojení k internetu). V tom by jim ředitelé škol měli vyjít vstříc, protože to snižuje možnost jejich nákazy. Ředitelé tuto formu ovšem musí kontrolovat a usměrňovat. Mnozí učitelé si totiž s technikou moc nerozumí. Žáci a rodiče na každé škole by měli mít možnost psát své připomínky a dotazy (ale opravdu v oprávněných případech) přímo na mail řediteli školy.
Toto je jen takový malý návrh který by se díky tomuto blogu mohl dostat k někomu, kdo má možnost věci nejen komentovat, ale skutečně měnit. Možná si tento článek přečte jen pár lidí a zavrtí nad tím hlavou, jenom to lehce prošumí českou mediální řekou. Já budu mít ale pocit, že jsem to zkusil. Telefon na Andreje ani na jiného pupíka nemám. Tak aspoň posílám tento vzkaz v lahvi po virtuální vodě… 🙂