Jmenoval se Janek. Měl teprve 26 let. Od 19 let bojoval s nemocí, lékaři označovanou jako schizofrenie. Popravdě byl více přítelem on mně, než já jemu. Byl hodně zapáleným křesťanem. Jednou za dva týdny mi napsal dopis. Těmto dopisům říkal "povzbuzující emaily". Teď už však nenapíše ani jeden…
Říká se, že člověk si uvědomí hodnotu zdraví až potom, co je ztratí. S tímto mým kamarádem je to podobné. Až nyní jsem si uvědomil, jak byl pro mně cenný. Náš svět má mnoho temných zákoutí a on byl jedním z mála jeho světlých míst. Vzpomínám si, že když jsem jej viděl naposledy, jeho tvář se smála. Mám naději, že až se uvidíme opět (v nebi), tak se zase bude smát..
Je jen několik výjimečných lidí, kteří jsou schopni svým uměním oslovit miliony lidí. Na druhou stranu existují miliony nenápadných lidí, kteří žijí rozptýleni mezi námi a dělají náš život milejší a snesitelnější. Jejich hodnotu si však neuvědomíme, dokud je neztratíme.